Metodika turistiky naboso

03/05/2014 19:43
Metodika turistiky naboso 
 
Pro Klub českých turistů (KČT, Revoluční 1056, Praha 1, IČ 00505609) zpracoval v březnu 
2014 Mgr. Igor Slouka. 
 
 
 
Turistika naboso je zdravou, pohodovou a zajímavou alternativou k tradiční turistice v obuvi. 
 
 
 
I. Motivace k chůzi naboso: 
 
1) Chůze naboso skýtá mnohá pozitiva. Může navozovat pohodu a pocit štěstí, pocit 
svobody a lehkosti, pocit splynutí s přírodou a se Zemí, může odstranit některé bolesti 
(např. potíže s páteří), odbourat poruchy spánku a stress, může zlepšit imunitu, dodává 
staronové hmatové prožitky (viz násl. bod), masíruje chodidla (viz též akupresura, 
reflexní terapie), může zajistit zábavu v interiéru i exteriéru (viz níže). Projdete i tam, 
kde pro obutého člověka končí cesta, nechce-li si např. v blátě odepsat boty. 
 
2) Chůze naboso vašemu výletu dodá bonus, třetí rozměr – chodidly budete vnímat to, od 
čeho vás boty izolují - teplotu povrchu cesty, trávu, vítr, jehličí, kamínky, šišky a kořeny, 
hlínu, bláto, vodu, listí, písek, balvany a podobně. 
 
3) Bosýma nohama můžete vykonávat různé zajímavé činnosti či hry, např.: sundávání 
ponožek, překážková dráha poslepu, podávání věcí, dotyky s různými předměty, 
kreslení na plosku, mytí a krémování nohou, střídání teplé a studené vody, kreslení a 
psaní, divadlo s maňásky (na plosce nakreslen obličej, prsty jsou jako vlasy), otisky 
nohou, hod šiškou, vázání uzle, skládání mozaiky, navlékání kroužků, stavění kostek, 
boj na kládě a podobně. 
 
4) Ušetříte za boty samotné (budete kupovat méně bot a déle vám vydrží) a za různé 
vodičky, spreje či pudry na boty a do bot, ušetříte též nervy při reklamacích dnešních 
nekvalitních bot. 
 
5) Stydíte-li se, můžete na veřejnosti začínat s chůzí naboso v tzv. barefoot / barfuss 
parcích či stezkách či ve skupině. Jmenovat můžeme např. park Zeměráj (Kovářov, 
poblíž Orlíka n. Vlt.), naučnou stezku Gruň (St. Hamry, poblíž F.Místku), Terezino údolí 
(Nové Hrady, poblíž Č. Budějovic), stezka Valtice (Valtice – Schrattenberg, poblíž 
Břeclavi), pražský bosý běh (Pratur barefoot run, park Ladronka), apod. Nahlédnout 
můžete na stránky www.boskynaboso.cz či vyrazit na výlet se sdružením Bosá turistika 
(www.bosaturistika.cz) apod.   
 
6) Boty zná člověk nejvýše 4z0.000 let, nejstarší nalezené boty jsou staré jen 10.000 let. 
Moderní obuv Evropa zná pouhých 500 let a ještě méně let lidé nosí boty stylem 
„všichni, všude a pořád“. 
 
7) Nošení bot je pro člověka nepřirozené, prokazatelně a měřitelně zdravotně závadné. 
Boty nám nohy mrzačí (např. deformace prstů, zeslabení nohou, zborcení klenby atd.), 
způsobují nejrůznější bolesti (puchýře, zarostlé nehty, kuří oka, podvrtnutí kotníku, 
otoky, zátěž nohou, bolesti kloubů a páteře apod.), fungují jako líheň mikroorganizmů 
(boty nedýchají, neodvádí teplo a vlhko, což je živné prostředí např. pro plísně a 
výsledný zápach je signálem, že s nošením obuvi není něco v pořádku) a vůbec 
nejhorší jsou vysoké podpatky (deformovaná chůze, riziko pádu, měřitelné zkracování 
Achillovy šlachy, přetěžování kolen, změny postavení páteře). 
 
8) Boty svým iluzorním pohodlím vyvolávají závislost na obuvi – nohy zvyklé na pohodlí 
bot nejsou bez předchozího tréninku schopny chodit v sebeméně náročnějším terénu. 
 
9) Obuvnický průmysl v honbě za ziskem chrlí nové a nové modely a prodá vám 
nesmyslný marketingový tah jako prospěšné a bezpečné zboží. Například výrobci 
běžecké obuvi nemají žádnou studii, která by dokazovala, že nošením obuvi se běžec 
stane rychlejším a méně zranitelným. Naopak, ve složitých „špičkových“ běžeckých 
botách má běžec o 123 % vyšší úrazovost, než v levných keckách. V roce 1960 vyhrál 
maratón A. Bikila – naboso. Bosý Ted z knihy „Zrozeni k běhu“ označuje běžecké boty 
za největší zločin proti lidské noze. 
 
10) Nohy - Změňte svůj názor na nohy – noha není nevzhledný, zašpiněný, páchnoucí, 
nemocný a nedokonalý pařát někde dole, se kterým se radši nechlubit a který je nutno 
neustále chránit a podpírat jeho klenbu. Při bosé turistice jsou sice nohy zaprášené a 
zablácené, ale jsou to nohy, které jsou zvyklé pracovat, mají výběh, trénink a čerstvý 
vzduch. Jsou silné, odolné, správně tvarované, opálené, zdravé a otužilé. Je to 6 
milionů let vyvíjený precizní nástroj evoluce, mistrovské dílo – geniální konstrukce 
přírody, přesný bio hi-tech přístroj nejvyšší kvality. 
 
II. Bezpečnost 
 
1) Bezpečností (hygiena, poranění) často argumentují ti, kteří s chůzí naboso nemají 
žádné nebo jen minimální zkušenosti. 
 
2) Obuv má v určitých situacích své opodstatnění – např. na rozpáleném asfaltu, za 
mrazů, na drsném asfaltu, na štěrku, při sekání trávy, v terénu plném výkalů, zvratků, 
střepů či injekčních jehel, anebo má-li člověk zdravotní kontraindikaci (zranění, 
diabetes…). Není však nutné ji nosit vždy a všude (pakliže to ovšem nevyžaduje 
konkrétní společenská situace nebo bezpečnostní předpis v zaměstnání apod.). 
 
3) Běžná rizika, jako včely či trny jsou relativně vzácná a tedy přijatelná. 
 
4) Při vhodné péči (viz níže) chůze naboso nepůsobí ani mozoly ani rozpraskanou kůži. 
 
5) Při chůzi naboso budou chodidla viditelně zaprášena. Není však nutné se toho nějak 
štítit - holé dlaně, kterými se dotýkáme sebe, jídla, madel, klávesnic apod. jsou 
z hlediska přenosu infekce mnohem více nehygienické, než bosé nohy. 
 
 
6) Bezpečnost chůze naboso
a) Za mrazů, sněhu a náledí se chůze naboso nedoporučuje, zejména po delší 
dobu či pro osoby s neotužilými chodidly a bez řádného teplého oblečení. 
b) Zpočátku kráčejte zvolna, opatrně, raději za teplého počasí, pokožku vždy 
chraňte repelentem a případně krémem na opalování. 
c) Dávejte pozor, kam šlapete, choďte v bezpečném prostředí, vyhýbejte se 
drsnému asfaltu či štěrku. Vždy zvažte, není-li z nějakého konkrétního 
závažného důvodu nutné mít obuv, a to např. vzhledem k počasí, terénu či 
k vykonávaným činnostem. Začínat můžete v interiéru, na hřišti, na pláži, na 
zahradě, na čistém chodníku či v čistém parku, na pohodlné lesní či polní cestě 
apod. Nechoďte dlouho na absolutně rovném povrchu. 
d) Důkladně zvažte chůzi naboso, máte-li nějakou zdravotní kontraindikaci, např. 
diabetes, neuropatii, alergii na bodnutí hmyzem, akutní poranění, ortopedický 
problém atd.; konzultujte s příslušným Vaším lékařem. 
e) Za mokra dávejte pozor na uklouznutí, zejména na hlíně či v blátě, klouže to 
podstatně víc, než v obuvi. 
f) Za horka dávejte pozor např. na rozpálený či rozteklý asfalt. 
g) O namáhaná chodidla pečujte – nehty se doporučuje stříhat nakrátko. Po chůzi 
se doporučuje chodidla umýt (vodou či vlhčenými ubrousky), dále (obzvláště 
pokračujete-li v botech) ošetřit nohy i boty desinfekčním přípravkem proti 
plísním (např. osvědčený Demycan Forte) a chodidla často ošetřujte 
hydratačním krémem na bázi oleje či vosku. Nedoporučuje se však klasická 
pedikúra s oškrábáním „podrážky“ chodidla. 
h) Raději s sebou noste lékárničku a záložní obuv. 
i) Autor nepřebírá jakoukoli odpovědnost za případné újmy způsobené tím, že 
budete chodit naboso. Pro Vaši bezpečnost je poskytnuto maximum informací. 
 
7) Jako záložní obuv či jako kompromis můžete používat otevřené sandály s tenkou 
podrážkou, bez zvýšené paty a špičky a bez podpory klenby. Dále můžete používat tzv. 
pětiprsty (prstové boty) Vibram FiveFingers, minimalistickou obuv z nabídky Vivo 
Barefoot, žabky či mokasíny, event. na krátké úseky či na prostoje v chladném prostředí 
neoprénové ponožky. 
 
8) U dětí nemusíte mít obavy, že by jejich „jemná dětská kůže“ byla citlivější na kamínky. 
Děti mají vhodnější poměr hmotnosti těla k ploše chodidla. Zatímco dospělý stokilový 
muž může mít průměrný tlak ca 0,60 kg / cm2 plochy chodidla, 18tikilové pětileté dítě 
může mít jen ca 0,20 kg/cm2. 
 
 
III. Sociální tabu 
 
1) V naší kultuře a v dnešní době je bohužel normální či takřka povinné sevřít si za 
každých okolností nohy do líhně mikroorganizmů, tj. do bot. Nosíme boty zpravidla jen 
proto, že je nosí ostatní. Zdravé to není, ani právní předpisy to obecně (kromě řídkých 
výjimek v oblasti bezpečnosti práce či stejnokrojů) nenařizují. 
 
2) Dle zakořeněných předsudků pokládá veřejnost každého bosého člověka zpravidla za 
nějakého bezdomovce, příslušníka sekty, člověka s neškodnou úchylkou či nějakého 
uprchlíka. Málokoho napadne, že může jít o zdravý a pohodový životní styl.   
 
3) Veřejnost neváhá reagovat – v lepším případě se ptá či reaguje kladně, vtipně, v horším 
případě rovnou odsuzuje či mentoruje. Bosý chodec by se na to měl připravit – např. si 
může připravit argumentaci a osvětu formou letáčku (viz příloha). Dále může zaujmout 
postoj, že se prostě nestará o to, kdo jej vidí a co si přitom myslí. Dotazy může 
zodpovědět, vtipným reakcím se může zasmát, špatné reakce může zcela ignorovat, 
event. těm i oněm může dát letáček. 
 
4) Velmi vzácně se bosý chodec může setkat s negativní reakcí např. zaměstnanců 
dopravce či obchodu s poukazem na „dobré mravy“ či „veřejné pohoršení“. Tyto pojmy 
nejsou nikde přesně definovány, záleží výhradně na konkrétní situaci a okolnostech. 
Bosý chodec by měl mít dostatek sociálního cítění v tom smyslu, že např. v obchodech 
či dopravních prostředcích zváží např. roční období (v létě je chůze naboso 
tolerovanější), druh dotyčného veřejného prostranství (v luxusním obchodě dojde spíše 
ke komplikacím, než v obyčejném supermarketu), svou celkovou vizáž a chování 
(člověk by měl být vhodně upraven a oblečen, slušné chování atd.) i způsob 
argumentace (slušně, věcně). 
 
5) Jste-li si jisti, že v konkrétní situaci a za konkrétních okolností neporušujete dobré 
mravy či nebudíte veřejné pohoršení, pak na ochranu svých práv můžete přivolat buď 
vedoucího pracovníka nebo policii a argumentovat Ústavou a Listinou základních práv a 
svobod. Tyto dokumenty praví, že občan může činit, co zákon nezakazuje, a nesmí být 
nucen činit, co zákon neukládá. Dále že lidé jsou svobodní, že nikomu nesmí být 
způsobena újma na právech, že každý má právo na ochranu před zasahováním do 
soukromí, že každý má svobodu pohybu a právo na ochranu zdraví. 
 
 
IV. Turistika naboso a zrakově postižení 
 
1) Zrakově postiženým se doporučuje chodit naboso jak z důvodu hmatových vjemů a 
prožitků tak z důvodu správného výcviku v prostorové orientaci a samostatného pohybu. 
 
2) Nevidomí a slabozrací si z hlediska bosé chůze nemohou řádně kontrolovat terén. 
Samostatně mohou tedy chodit naboso pouze tam, kde lze mít jistotu známého a 
bezpečného prostředí. 
 
3) Jinde mohou zrakově postižení chodit naboso pouze s proškoleným průvodcem, který 
ohlídá rizika na trase. To platí i pro některé druhy minimalistické obuvi. 
 
4) Průvodce bosých nevidomých musí zvládat jak problematiku bosé chůze (dle této 
metodiky) tak musí být proškolen v průvodcovství nevidomých a slabozrakých. Takové 
školení mohou zajistit organizace, které k tomu mají předpoklady (např. Tyfloservis, 
Sjednocená organizace nevidomých, Tyflocentrum apod.). 
 
 
V. Technika chůze naboso 
 
1) Dodržujte zásady uvedené v této metodice. 
 
2) Pro chůzi v náročnějším terénu a v nižších teplotách (individuálně, např. pod 10 °C) je 
zapotřebí předchozí postupný trénink. Chodidla překvapivě rychle zesílí a otuží se. 
Přizpůsobí se i mozek v tom smyslu, že nebudete muset tak upřeně sledovat povrch 
trasy. Toto trvá opět individuálně, např. ca 3 měsíce.   
 
3) Chůze v nižších teplotách (individuálně ca 0 až 10 °C) se nemusíte obávat, poctivě 
pracující nohy se snadno zahřejí, je-li jinak člověk teple oblečen. Toto platí pro 
trénovaná a otužilá chodidla i na sněhu, ledu či jinovatce. 
 
4) V těžkém terénu zvažte použití obuvi, abyste mohli vnímat spíše krásy okolí než jen 
sledovat povrch trasy. 
 
5) Při chůzi by chodidla měla být svobodná a volná. Doporučuje se tedy nosit krátké nebo 
Capri kalhoty, event. ohrnout dlouhé nohavice. 
 
6) Při chůzi na tvrdším povrchu se doporučuje dělat kratší kroky a došlapovat naplocho 
(na klenbu). Kroky by neměly být příliš dlouhé s tvrdým došlapem na patu. Při chůzi 
z kopce nebo při běhu se doporučuje došlapovat nejprve na špičky. 
 
7) Pro bosá chodidla jsou zpravidla nepříjemné člověkem upravené povrchy např. 
štěrkových či hrubých nebo naopak absolutně hladkých asfaltových cest. Je-li to možné, 
doporučuje se i na krátké úseky ulevovat chodidlům chůzí po lepším terénu. Např. je-li 
cesta z hrubého asfaltu a na kraji je byť krátký pruh trávy, písku či hlíny apod., 
doporučuje se i na pár metrů kráčet po přírodním povrchu. 
 
8) Po chůzi naboso se doporučuje nohy omýt, ošetřit desinfekčním přípravkem a 
balzámem. 
 
9) Při rekreační cyklistice naboso se doporučuje používat hladší, plážové pedály. 
 
VI. Specifika plánování bosého výletu 
 
Při plánování výletu vycházíme samozřejmě z obecných zásad, jako např.: stanovení srazu 
(vč. GPS souřadnic a kontaktů), odjezdů, příjezdů, odchodu, naplánování počtu kilometrů, 
pořízení popisu trasy a značek, určení času vč. rezervy a pauz, stanovení únikové cesty a 
výbavy vzhledem k počasí, zvážení poměru stoupání a klesání, odhad finančních nákladů, 
určení zásob jídla a pití, stanovení pomůcek k navigaci, naplánování her a zajímavostí 
event. koupání, ohlášení výletu a trasy známým či na recepci a podobně. 
 
Turistika naboso má však svá specifika. Při plánování vezmeme v potaz zejména 
následující zásady: 
 
1) I pro zkušeného bosochodce zpravidla v průměrném terénu stačí celková vzdálenost do 
cca 20 km. Vzdálenost nad 20 km může být pro bosá chodidla nevyhovující. 
 
2) Doporučuje se vést trasu spíše po přírodním nekamenitém povrchu, např. i za cenu, že 
bosá trasa povede lesní cestou paralelně s asfaltovanou značenou cestou. 
 
3) Průměrná rychlost pohybu bosého turisty může činit pohodlně 3,5 km/h, avšak u 
začátečníků či dětí nebo v náročnějším terénu individuálně, spíše jen 2 - 2,5 km/h. 
 
4) Pro případ setmění na trase se doporučuje nosit svítilnu kvůli dobré kontrole povrchu 
trasy. 
 
5) Při turistice naboso se doporučuje používat repelent, event. opalovací krém, dále nosit 
záložní obuv (žabky, sandály, pětiprsty, neoprénové ponožky), lékárničku a vlhčené 
ubrousky. 
 
6) Je-li to možné, doporučuje se vyjít na bosý výlet ve skupině. Bosí turisté ve skupině 
méně podléhají falešnému studu a jsou lépe vnímáni veřejností. 
 
VII. Možnosti KČT 
 
Navrhované činnosti KČT: 
- zařadit metodiku turistiky naboso do oficiálních metodik KČT a publikovat ji; 
- pořádat speciální bosé výlety; 
- propagovat turistiku naboso plošně i na ostatních akcích a v ostatních sekcích (pěší 
turistika, rodinná turistika, zdravotně postižení); 
- propagovat turistiku naboso i konkrétních akcí na webu, v časopise, v médiích, 
v letácích, v kalendáři akcí, event. v diskuzích a formou mailingu. 
 
Další možnosti: 
- zřizování bosých chodníků, naučných stezek, dočasných či trvalých programů 
v turisticky navštěvovaných parcích; 
- poskytování bosých odznaků zdatnosti, event. razítek; 
- bosá turistika zrakově postižených. 
 
Doporučená spolupráce: 
- občanské sdružení Bosá turistika, www.bosaturistika.cz 
- webové stránky www.boskynaboso.cz 
- zážitkový park Zeměráj - http://www.zemeraj.cz/zazitkovy-park/stezka-naboso 
- pražský bosý běh PBFR - www.pbfr.cz 
- bosá stezka Valtice - http://www.valtice.eu/stezka-bosou-nohou/ms-3207/p1=3207 
- zrakově postižení - SONS ČR a její dceřinné společnosti – www.sons.cz 
 
 
 
Verifikace: 
 
Mgr. Igor Slouka je pedagog a metodik, sociální pracovník v oblasti zrakového postižení, 
otec dvou dětí, aktivní turista a bosochodec, osoba odborně způsobilá v prevenci rizik 
(oblast bezpečnosti práce). Bosou tématiku konzultoval jak s lékaři tak s další osobou 
odborně způsobilou v prevenci rizik a dále použil níže uvedenou literaturu. 
 
 
Literatura: 
 
Howell, D.: Naboso. Praha, Mladá Fronta 2012 
Kol.aut.: Prehistorie. Praha, Euromedia 2010 
Larsen, Ch.: Zdravé nohy pro vaše dítě. Olomouc, Poznání 2009 
McDougall, Ch.: Zrozeni k běhu. Praha, Mladá Fronta 2013 
Slouka, I.: Ne-li bosky, z nohou trosky. Praha, Freetimepublishing 2014