Re: Zkušenost

Učící se od fauny | 18.02.2018

Pokud se ptáte, dovolím se podělit o jednu zásadu, která se mi dlouhá léta zdá být univerzální, nejen tedy při chůzi sněhem: ať tělo říká cokoli, vždycky jde o pozitivum - třeba o vděčnost za zpětnou vazbu, o možnost zažít škálu pocitů, o posílení. Jde tedy o mentální vědomě pozitivní postoj.
Tedy i pálení a řezání při zahřívání po prochlazení, i několikadení citlivost v prstech a na chodidle po dlouhé bosé túře sněhem, to vše vědomě považuji za skvělé a tělu prospívající a mám to upřímně rád.
Bosé procházky ve sněhu praktikuji libovolně dlouhé. Samozřejmě že i za pocitu, kdy nohy jsou dlouhodobým chladem tak necitlivé, jakoby byly v těžkých botách. Ale dokud se jde, i necitlivé prsty a chodidla se hýbou a krev jimi trvale protéká. Nebezpečí tedy nehrozí.
Za nebezpečné bych považoval pouze dvě věci: 1. zastavit se a setrvat dlouho bez pohybu a zároveň to považovat za nepříjemné, anebo 2. změnit mentální postoj na nepohodlí, obavu, pocit ztráty moci či sebelítost. Pak hrozí nebezpečí: omrzliny, nemoci.

Přidat nový příspěvek